Čištěním vody se zabývala od nepaměti snad každá civilizace. Používaly se k tomu různé druhy filtrů – od jednoduchých pískových až po dnešní moderní nanofiltry. Ovšem ani ten nejdokonalejší filtr nedokáže zachytit velmi jemné a lehké částice, které jsou menší než molekula vody (hormony, bělidla, těkavé látky, mikroplasty, viry apod.).

V 70. letech byl v USA patentován zajímavý způsob filtrace vody, který využívá k oddělení čistých molekul vody polopropustnou potravinářskou membránu. Znečištěná voda proudí podél membrány, do které se nasají pouze molekuly vody. Ty membránou projdou a pokračují do čisté části systému, zatímco ostatní nečistoty jsou odváděny pryč.

Těžké a větší nečistoty se po membráně odplaví do odpadu spodní cestou. Lehké částice hormony, bělidla, těkavé látky, mikroplasty, viry a podobně jsou unášeny proudem vody v horní části systému a také končí v odpadu.

Tento princip vědci v podstatě převzali z přírody. Slupky třešní nebo švestek fungují také jako polopropustná membrána, která dovnitř pustí pouze čisté molekuly vody. Cizí látky by totiž ovoce poškodily. Při silných deštích se často stává, že plod propustí více vody, než je zdrávo, a následně praskne. Molekula vody má schopnost vlastní vahou (odborně řečeno osmotickým tlakem) proniknout i přes téměř nepropustnou slupku – v našem případě přes membránu.

Než se voda dostane na membránu, zachytí hrubé nečistoty tři mechanické předfiltry (z toho jeden uhlíkový). Čerpadlo, které je pro vysokou účinnost membrány nezbytné, natlakuje systém na potřebný provozní tlak. Membrána, která je smotaná do válce, se během několika sekund nafoukne do pracovní pozice. V této chvíli mohou membránou projít lehké částice, proto je vhodné první přibližně 2 dcl vody odpustit do odpadu nebo ji použít tam, kde případné znečištění nevadí. Z tohoto důvodu kvalitní systém nemůže být vybaven zásobníkem , protože by se tyto nečistoty mohly znovu smíchat s již čistou vodou.

Aby byla membrána udržována ve správném pracovním tlaku, používá se tlaková brzda – tzv. restriktor. Ten musí být umístěn až za membránou a musí klást přesně takový odpor, aby byl tlak optimální. Nesmí být ani příliš vysoký, ani příliš nízký. Restriktory se proto ladí samostatně pro každou sérii membrán, a proto prodejce obvykle nenabízí více typů membrán od různých výrobců. Restriktor současně řídí poměr čisté a odpadní vody . Správně nastavený systém odvádí odpadní vodu přibližně v poměru 1 : 2 (1 litr čisté vody a 2 litry vody odpadní).

Dobrý systém by měl být vybaven spínací automatikou, která podle tlaku automaticky zapíná a vypíná čerpadlo. Velmi důležitý je také kvalitní manometr, který umožňuje kontrolovat tlak na membráně. Systém by měl obsahovat alespoň jednu zpětnou klapku, která zabrání proniknutí nečisté vody zpět do čisté části systému.

Pozornost je potřeba věnovat také předfiltrům. První filtr by měl mít průhledné pouzdro, aby bylo možné sledovat jeho znečištění a podle toho upravit interval výměny. Výměna předfiltrů u našeho systému je přibližně stejně jednoduchá jako výměna žárovky .

Protože toto čištění vody využívá přirozený osmotický tlak, nazývá se často osmotická filtrace nebo osmotická voda. Toto označení ale není úplně přesné . Pod pojmem „osmotická voda“ si lidé mohou představit jak přirozeně čistou studánkovou vodu, tak i vodu upravenou dalšími technologiemi, například deionizací, mineralizací nebo různými druhy záření. Taková voda už však není přirozená studánková voda, a proto kolem tohoto označení vzniká mnoho zbytečných diskuzí a nedorozumění.

Jak je to s vyplavením minerálů z těla? Někteří lidé se obávají, že velmi čistá voda může odvádět z těla živiny nebo minerály. Ve skutečnosti voda organismus především čistí. Odvádí z těla především nečistoty . Zdravé tkáně voda poškodit nemůže – je to stále jen obyčejná voda, nikoli kyselina.

Může se stát, že voda při očistě odvede z těla i některý minerál, který nás zanáší. Není však důvod k obavám . Organismus si potřebné minerály doplní z dalšího jídla, které přijmeme.

Co dokáže naše čistička z vody odstranit? Jednou větou – vše, co do čisté vody nepatří. Pro představu například: hormony, bělidla, těkavé látky (například benzín nebo toluen), antibiotika, antidepresiva, drogy, umělá sladidla, mikroplasty, rozpouštědla, těžké i lehké kovy, chlor, fluor a další chemické látky. Membrány Filmtec, které používáme (nebo jejich kvalitní ekvivalenty), nepropustí ani bakterie či velmi odolné viry.

Ano, membránový systém dokáže odstranit prakticky vše, co do čisté vody nepatří. Nejde o žádný zázrak . Princip je jednoduchý – čistička vlastně nic „nečistí“, pouze nechá vodu proudit a přes membránu oddělí čisté molekuly vody od všech ostatních látek. Protože voda prochází membránou přirozeným osmotickým tlakem, její vlastnosti se nemění a zůstává stejně živá, jako když padala z mraků ve formě dešťových kapek.