Příběh vzniku čističky
Asi deset let jsem měl možnost spolupracovat s naším palubním lékařem Salmonem
i mimo službu – v jeho léčebném institutu.
Pro ty, kdo tento příběh neznají: oba jsme pracovali na námořním speciálu.
Pan Salmon, čistokrevný severoamerický indián, byl palubním lékařem
s vystudovanou lékařskou fakultou s červeným diplomem.
Ve svém ozdravném institutu pomáhal lidem,
kteří přijížděli řešit různé zdravotní problémy.
Nešlo o místo, kam lidé přijeli „zkusit štěstí“,
ale o zařízení, kde se pacienti skutečně uzdravovali
z mnoha civilizačních nemocí.
Mnozí čekali, že indiánský lékař bude používat
bubínky, vykuřovadla nebo podobné rituály.
Nic takového se ale nekonalo.
Terapie byla překvapivě jednoduchá:
pravidelná kontrola krevního tlaku,
sledování krevního obrazu,
čerstvé zeleninové šťávy
a především čistá voda.
Vodě, která tekla na chodbě
z osmotického filtru,
jsme říkali jednoduše
studánková voda.
Jednoho dne přišel technik
a celý filtrační systém vyměnil za nový.
Napadlo mě, že bych si ten starý
vyřazený filtr mohl odvézt domů do Evropy.
Tento nápad jsem ale rychle opustil.
Zapojení hadiček bylo velmi nestandardní
a čerpadlo navíc pracovalo na napětí
110 voltů.
Touha po vlastním výrobníku
čisté studánkové vody mě však neopustila.
Začal jsem proto hledat na internetu
prodejce osmotických systémů
v České republice.
Našel jsem jich zhruba tucet,
ale ceny mě překvapily.
Nejlevnější systém stál kolem
40 000 Kč a ty nejdražší
přesahovaly 130 000 Kč.
Stáhl jsem si prospekty
a ukázal je Salmonovi.
Ten jen podle obrázků
rychle poznal,
které systémy nemají
osmotickou membránu
– a tedy nedokážou
zachytit látky menší
než molekula vody.
Výběr se tím okamžitě
zúžil přibližně na polovinu.
Rozhodl jsem se oslovit
prodejce s dotazem
na množstevní slevu,
protože jsem měl v plánu
čistou vodu nadšeně
šířit mezi lidmi.
Salmon mě ale v této chvíli
trochu zabrzdil.
Poradil mi, abych se raději
zeptal ve státních nemocnicích,
jaké systémy používají oni.
Nemocnice totiž nerozhoduje
podle marketingu,
ale podle výsledků testů.
Při první návštěvě České republiky
jsem proto zamířil
do fakultní nemocnice.
Tam se pan inženýr
z technického oddělení
nad seznamem dodavatelů
jen usmál a vysvětlil mi,
že nemocnice používají
velké systémy stavěné
přímo na míru.
Ty jsou však velmi rozměrné
a také velmi drahé.
Můj sen o kvalitní domácí
čističce vody se v tu chvíli
začal pomalu rozplývat.
Při odchodu mi ale pan inženýr
prozradil, že si chtěl
také sám pro sebe
postavit domácí čističku vody.
Domluvili jsme se,
že se o víkendu zastavím
v jeho dílně
a podívám se na jeho projekt.
Tam padlo rozhodnutí.
Pan inženýr objednal
potřebné komponenty v USA
a přibližně za měsíc
vznikl první prototyp
čističky Turbo 300.
Počítal jsem,
že díky vysoké kvalitě
bude cena minimálně
dvojnásobná oproti
běžným čističkám na trhu.
Nakonec byla realita
mnohem příjemnější.
Cena vyšla přibližně
na polovinu.
Než mohl výrobek
vstoupit na trh,
musel projít
náročným testováním.
Testy jsem už financoval já.
Postupně jsme se tak
s panem inženýrem
stali nejen spolupracovníky,
ale také přáteli.
Vznikla malá rodinná firma,
která staví na jednoduché myšlence:
poctivý výrobek,
kvalita
a spokojený zákazník.
Nemáme velké marketingové kampaně,
luxusní showroomy
ani obchodníky
v drahých autech.
Máme pouze kvalitní výrobek,
který lidem pomáhá
řešit problémy
s kvalitou vody.
Za roky provozu
se nasbíraly stovky referencí
od zákazníků,
kteří potvrzují,
že čistá voda
má na jejich zdraví
pozitivní vliv.
Samozřejmě,
voda sama o sobě
žádné zázraky nedělá.
Je potřeba jí pomoci
také rozumným jídelníčkem
a životním stylem.
O tom si ale povíme
někdy příště.